Velevážené obecenstvo, dnes jsem se rozhodnul, že pro vás sepíšu pár bodů, kterými by bylo záhodno se řídit při výběru dřezu. Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat o materiálech dřezů, ale nastíním jen ty body, které jsou důležité. Články o materiálech jsou zde již uvedeny a nerad bych se stále opakoval. Proto vám na závěr článku uvedu odkazy na související počteníčko…tak se v klidu posaďte a pojďte se mnou přemýšlet o vašem novém „škopku“ (jak říkáme my odborníci na slovo vzatí).
1. Materiál dřezu
To je asi první nad čím budete přemýšlet. Nejpoužívanějším materiálem je stále nerezová ocel Cr/Ni 18/10. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je na ústupu, opak je pravdou. Není na ústupu a jsem přesvědčený, že nikdy z našich kuchyní nezmizí. Materiál je odolný, hygienický a snadno udržovatelný. Nerezové dřezy se vyrábějí v tisících variantách v několika povrchových úpravách. Klasika je hladký nerez matný či leštěný, pak máme i povrch nazývaný tkaná struktura či dekor. Jedná se o povrch se strukturovaným povrchem. Zde jen upozorním na vodní kámen, který se rád usazuje, a proto dřezy s tkanou strukturou vyžadují pečlivější a pravidelnější údržbu.
Jako dvojku v materiálech bych označil granitové dřezy. Mají jednu velkou výhodu ve výběru barev. Výrobci nabízejí mnoho barevných variant a díky tomu je možné a snadné sladit granitový dřez s vaší kuchyní. Někteří výrobci nabízejí antibakteriální provedení dřezů. To spočívá v příměsí iontů stříbra přidávaných do směsi granitu. Jistě to již všichni známe i z oblečení či deodorantů, kde se také ionty stříbra přidávají.
Italský výrobce Telma šel ještě dál. Při výrobě dřezů používá nanotechnologii ARIAPURA, která je založena na fotokatalýze oxidu titaničitého. Aktivní složka ARIAPURA ničí zápachy způsobené znečišťujícími látkami, které se v kuchyni denně nacházejí. Díky permanentní fotokatalýze je materiál dřezu odolný proti rozvoji organických nečistot a vodnímu kameni. Tímto procesem se dřez sám čistí a dlouhodobě se tak udržuje svůj původní vzhled i barvu. A zároveň také čistí vzduch ve vaší kuchyni. Není to úplná novinka, v Itálii již v některých městech používají tuto technologii při stavbě chodníků či příjezdových cest. Někteří výrobci ji také používají při výrobě obkladů a dlažeb.
Teprve před několika lety přišel na trh nový materiál TECTONITE. Vyvinula jej společnost Franke a má ho patentovaný. Abych byl přesný při formulaci, tak zde budu citovat z materiálů společnosti Franke.
Tento materiál je vyroben ze syntetického materiálu, tzv. SMC (Sheet molding Compound), dosud používaného především v automobilovém průmyslu pro výrobu komponentů, podléhajících těžkému opotřebení. Speciální povrch s příměsí skelných vláken zajišťuje jeho odolnost a pevnost, při použití v kuchyni. Je 100 % recyklovatelný. Odolá krátkodobé vysoké teplotě (až 300 C°), usazování nečistot, poškrábání, chemikáliím a kyselinám obsažených v potravinách a v čistících prostředcích používaných v kuchyni.
Dalším materiálem, avšak minimálně používaným je keramika. Keramické dřezy se nabízejí také v mnoha barevných variantách, ale z důvodu poměrně vysokých cen se používají v kuchyních jen sporadicky.
Posledním materiálem je kombinace nerezu a skla. Skleněné dřezy jsou horkou novinkou poslední 2 let. A je třeba říci, že vypadají velmi zajímavě. Nemusíte se jich bát. Dřez je vyroben z nerezi a horní plát je z bezpečnostního tvrzeného skla. Ještě donedávna byla nabízena pouze bílá a černá varianta. V letošním roce přišla značka Alveus s horkou novinkou v podobě barevných skel a co navíc – dokonce si můžete zadat i vlastní potisk skla. Fantazii se tedy meze nekladou.
Tak a to by bylo k materiálům v krátkosti vše….jdeme dál.
2. Šířka skříňky a umístění dřezu
Docela důležitý bod. Jistě máte alespoň představu o velikosti dřezu a možná ještě lépe to vyčtete z plánku budoucí kuchyně. Nejčastěji používané skříňky jsou o rozměru 45, 50 a 60 cm. V nabídce výrobců najdete stovky modelů pro každou velikost skříňky.
3. Tvar či typ dřezu
Máme vybraný materiál, víme pro jakou skříňku je dřez určen, a proto vybereme typ dřezu. Nejčastěji používaným typem je dřez s odkapem. Zvláště pokud nemáte myčku je pro vás odkapová plocha velmi důležitá. Variantou je také dřez s odkapem a vaničkou. Ta může být využita na odkapávání zeleniny, někdo zde při mytí nádobí odkládá příbory.
Jednodřezy kulaté či hranaté jsou také oblíbeným typem dřezů. Povětšinou mají poměrně velkou mycí nádobu, ale chybí jim odkapová plocha. To už musíte řešit nějakým odkapávačem. Ale pro menší kuchyně je to ideální řešení, které nezabere mnoho místa.
Dvojdřezy, dnes již méně používané než před několika lety. Je to dáno především rozšířením myček nádobí do domácností. Tím odpadnulo oplachování nádobí a potřeba dvou mycích nádob. Ve chvíli kdy myčku nemáte je jistě praktickou záležitostí.
Rohové dřezy jsou stále velmi oblíbené mezi českými i slovenskými zákazníky. Z pohledu praktičnosti je to sice nejhorší možné řešení, ale je nutno říci, že jsou velmi hezké. A proč mám výhrady proti praktičnosti? Tak za prvé, pro rohový dřez je nutné vyrobit skříňku v půdorysném rozměru 90 x 90 cm, která zabere v kuchyni hodně místa. Samotná skříňka je po instalaci dřezu v podstatě k jiným účelům nepoužitelná. Špatně se do ní dostává, nejsou pro ni žádné výsuvy či praktické vychytávky pro ukládání kuchyňských potřeb. A za druhé je díky své velikosti dražší než klasická skříňka. Ale pokud vám umístění do rohu vyhovuje nebo nemáte jinou možnost tak tam dřez mějte. Je to vaše kuchyně.
4. Typ montáže dřezu
Většina z vás zná asi klasickou horní montáž dřezu, kdy je dřez umístěn ve výřezu na pracovní desce. Je to nejpoužívanější typ montáže, který nevyžaduje žádné speciální úpravy a i málo zručný člověk zvládne instalaci takového dřezu.
Druhou možností je montáž do roviny s pracovní deskou. Používá se především u moderních nerezových dřezů s nízkým okrajem, který tvoří jen tloušťka plechu. Do pracovní desky je třeba zafrézovat – dle tloušťky plechu – osazení pro dřez. Nutno podotknout, že tuto operaci neprovedete doma na koleni, ale je třeba řemeslného fortelu.
Třetí a hodně zajímavou je spodní montáž dřezu. Ta se používá především při použití žulových desek nebo pracovních desek z umělého kamene. Samozřejmě zde již musíte nechat opracování otvoru pro dřez i samotnou instalaci odborníkům.
5. Hloubka a velikost dřezové nádoby
A jsme u posledního bodu dnešního tématu. Hloubka a velikost vaničky je poměrně důležitá. V případě, že máte dřez na chatu či do sklepa, nemusíte tuto věc tolik řešit. Avšak pro každodenní použití je již potřeba nad tím trochu popřemýšlet. V některých menších typech dřezů se špatně umývají větší hrnce či plechy na pečení. Vezměte si metr a změřte velikost vaničky stávajícího dřezu a zvažte zda vám vyhovuje. Podle tohoto měření pak sami usuďte jaký by měl být váš příští dřez.
Tak a teď v klidu přemýšlejte nad novým dřezem. Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohl a inspiroval vás. A když budete potřebovat radu, obraťte se na nás, pište do diskuze. Rád vám odpovím.
Kompletní nabídku dřezů naleznete na www.dalago.cz
Škopkům zdar!
