Pravidelným a velmi častým dotazem, který na nás často směřujete je  „Jak vyčistit dřez“ a proto jsem zvolil jako dnešní téma právě údržbu dřezů. No a vezmeme to komplexně a povíme si jak vyčistit granitový  i nerezový dřez. Jako první se tedy vrhneme na údržbu nerezového dřezu.

Čistíme nerezový dřez

Jak vyčistit nerezový dřez? V současné době existuje množství speciálních přípravků pro čištění nerezových dřezů. I zanedbaný a zašlý dřez promění v naleštěný „klenot“ kuchyně. Jak se tedy o dřez pravidelně starat aby zůstával stále jako nový? Zde je několik jednoduchých pravidel, kterými je třeba se řídit.

Při mytí nádoby dojde vždy k poškrábání nerezového povrchu dřezu. Ačkoliv jsou většinou tyto škrábance miniaturní, časem mohou být vidět. Na tyto poškození doporučuji pastu Franke Twister, která tyto škrábance rozleští a dřez zůstane krásně lesklý.

• Nerezové dřezy jsou z výroby opatřeny ochrannou vrstvou, která na sebe váže mastnoty a nečistoty. Proto je potřeba před prvním užitím dřezu, tuto ochrannou vrstvu odstranit. Velmi vhodnou pro tento účel se jeví čistící pasta na dřezy.
• Nerezový dřez by měl být po každém použití otřen vlhkým, měkkým hadříkem a poté opláchnut čistou vodou.
• Pokud máte tvrdou vodu, tak můžete třeba právě pomocí čistící pasty zabránit tvorbě matného filmu vodních usazenin.
• Tvorbě usazenin (vodního kamene) můžeme zamezit vysušením dřezu při každém použití

Za svou praxi při montážích kuchyní jsem se několikrát setkal s tím, že nám občas zavolal zákazník a povídá „Co jste mě to namontovali za dřez, je to nerezák a začal mě rezivět“ (korodovat). Já mu povídám, že je to nesmysl, že nerezový dřez nemůže rezivět a hlavně ne po několika dnech. Když se to stalo poprvé tak jsem z toho byl poměrně překvapený. Nicméně jsem nažhavil dráty, obvolal dodavatele a dobral se k jádru pudla. Zajel jsem k zákazníkovi s čistící pastou, dřez jsme vyleštili a zbavili „koroze“. Ale hlavně bylo potřeba odšroubovat a vyčistit perlátor. Ono se to stává většinou u nových kuchyní pokud na rohové ventily nenasadíte sítka, která zachytí nečistoty. Může se jednat o kovové špony či jiné nečistoty, které potom způsobí na povrchu dřezu domnělou rez.  Co z toho tedy plyne pro vás? Na roháčky nasadit sítka, vyčistit řádně dřez a perlátor (sítko) na baterii.

K čištění nerezových dřezů by to bylo vše a posuneme se ke granitu

Čistíme granitový dřez

Spousta lidí je přesvědčena o tom, že koupí granitového dřezu se zbaví čištění dřezu. Omyl dámy a pánové…granitový dřez vyžaduje mnohem pečlivější a častější údržbu než nerezový dřez. Ale odvděčí se vám dlohotrvajícím krásným vzhledem. A o to nám jde v především.

Stejně jako u nerezu, tak i u granitu doporučují výrobci před prvním použitím dřez řádně očistit. Přece jen z montáže mohou zůstat na dřezu různé nečistoty. Stačí dřez omýt vodou se saponátem. U granitových dřezů je vhodnější pravidelné čištění ne pouze příležitostné. Nejlepší údržbou je časté umývání nádobí. Ale vzhledem k tomu, že našim kuchyním v tomto směru vládnou myčky, budeme si muset říci jiné typy.

• Vhodné pro čištění granitových dřezů jsou běžné tekuté čistící prostředky, krémy, pasty u suché prášky
• Vzhled dřezu může být ovlivněn i kvalitou vody. Pokud máte tvrdou vodu, mohou se na dřezu objevit šedivé i jinak zbarvené skvrny. Jedná se ve skutečnosti o vrstvu vodního kamene. Do něj se poté vsakují látky, které zanechávají skvrny např. čaj, káva, borůvky, červené víno apod. Na tyto usazeniny je vhodné použít již zmiňovaný prostředek na čištění dřezu.
• Také je možné vytvořit roztok z jedné části octa a tří částí vody, nanést na dřez a tím uvolnit nános vodního kamene.

Já osobně jsem se o dřez dříve moc nestaral a došlo ke zmíněnému problému s nánosem vodního kamene. A jako člověk líný jsem to vyřešil tabletou Blanco Antikalk. Vložil jsem ji do dřezu, napustil cca 2 cm vody a nechal působit přes noc..Super čištění bez práce. Jedním zákazníkem mě také bylo doporučeno z jeho vlastní zkušenosti použití tablety do myčky. Což si myslím je asi podobné řešení, jen mnohem levnější.

Při čištění nepoužívejte kovové houbičky, jejichž kovové části zůstávají na povrchu dřezu. Zanechávají skvrny a ty musíte čistit. Tak si ušetřete práci. Také dbejte na to, aby granitový a tectonitový dřez nepřišel do styku s koncentrovanými bělícími prostředky obsahujícími chlorové účinné látky, s kyselinami (odstraňovač vodního kamene z konvic), s louhem sodným (čističe odpadu např Krtek) nebo s čistícími prostředky obsahující kysličník uhličitý. Při použití těchto prostřeků hrozí odbarvení pryskyřice, která spojuje granitové částečky.

A opět doplním z vlastní zkušenosti. Moje žena Božena čistila odpad a do odtoku nalila zmiňovaný KRTEK. Ten sice odpad částečně pročistil, ale protože vybublal a dostal se na povrch dřezu, tak jej nenávratně zničil. A nemusí se to stát jen u granitu, ale poškození hrozí i u nerezových dřezů.

A když jsme u těch zákazů – granitový dřez je krátkodobě odolný proti teplotám do 280C°. Přesto se nedoporučuje, aby dřez byl využíván na odkládání horkých předmětů.  A také nevylévejte horký olej z pánve do dřezu…olej má mnohem vyšší teplotu a může způsobit poškození dřezu.

Teď už snad víte jak čistit dřez. Pokud budete mít otázku k této problematice, klidně napište do diskuze. Na všechny dotazy poctivě odpovím. A bylo by super, pokud i vy nám napíšete vlastní zkušenosti a doporučení k čištění dřezů. Poradíte tak jistě i ostatním udržet dřez vždy  krásný a čistý.

Děkuji za pozornost a ahoj u dalšího článku.

Velevážené obecenstvo, dnes jsem se rozhodnul, že pro vás sepíšu pár bodů, kterými by bylo záhodno se řídit při výběru dřezu. Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat o materiálech dřezů, ale nastíním jen ty body, které jsou důležité. Články o materiálech jsou zde již uvedeny a nerad bych se stále opakoval. Proto vám na závěr článku uvedu odkazy na související počteníčko…tak se v klidu posaďte a pojďte se mnou přemýšlet o vašem novém „škopku“ (jak říkáme my odborníci na slovo vzatí).

1. Materiál dřezu

To je asi první nad čím budete přemýšlet. Nejpoužívanějším materiálem je stále nerezová ocel Cr/Ni 18/10. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je na ústupu, opak je pravdou. Není na ústupu a jsem přesvědčený, že nikdy z našich kuchyní nezmizí. Materiál je odolný, hygienický a snadno udržovatelný. Nerezové dřezy se vyrábějí v tisících variantách v několika povrchových úpravách. Klasika je hladký nerez matný či leštěný, pak máme i povrch nazývaný tkaná struktura či dekor. Jedná se o povrch se strukturovaným povrchem. Zde jen upozorním na vodní kámen, který se rád usazuje, a proto dřezy s tkanou strukturou vyžadují pečlivější a pravidelnější údržbu.

Jako dvojku v materiálech bych označil granitové dřezy. Mají jednu velkou výhodu ve výběru barev. Výrobci nabízejí mnoho barevných variant a díky tomu je možné a snadné sladit granitový dřez s vaší kuchyní. Někteří výrobci nabízejí antibakteriální provedení dřezů. To spočívá v příměsí iontů stříbra přidávaných do směsi granitu. Jistě to již všichni známe i z oblečení či deodorantů, kde se také ionty stříbra přidávají.

Italský výrobce Telma šel ještě dál. Při výrobě dřezů používá nanotechnologii ARIAPURA, která je založena na fotokatalýze oxidu titaničitého. Aktivní složka ARIAPURA ničí zápachy způsobené znečišťujícími látkami, které se v kuchyni denně nacházejí. Díky permanentní fotokatalýze je materiál dřezu odolný proti rozvoji organických nečistot a vodnímu kameni. Tímto procesem se dřez sám čistí  a dlouhodobě se tak udržuje svůj původní vzhled i barvu. A zároveň také čistí vzduch ve vaší kuchyni. Není to úplná novinka, v Itálii již v některých městech používají tuto technologii při stavbě chodníků či příjezdových cest. Někteří výrobci ji také používají při výrobě obkladů a dlažeb.

Teprve před několika lety přišel na trh nový materiál TECTONITE. Vyvinula jej společnost Franke a má ho patentovaný. Abych byl přesný při formulaci, tak zde budu citovat z materiálů společnosti Franke.

Tento materiál je vyroben ze syntetického materiálu, tzv. SMC (Sheet molding Compound), dosud používaného především v automobilovém průmyslu pro výrobu komponentů, podléhajících těžkému opotřebení. Speciální povrch s příměsí skelných vláken zajišťuje jeho odolnost a pevnost, při použití v kuchyni. Je 100 % recyklovatelný. Odolá krátkodobé vysoké teplotě (až 300 C°), usazování nečistot, poškrábání, chemikáliím a kyselinám obsažených v potravinách a v čistících prostředcích používaných v kuchyni.

Dalším materiálem, avšak minimálně používaným je keramika. Keramické dřezy se nabízejí také v mnoha barevných variantách, ale z důvodu poměrně vysokých cen se používají v kuchyních jen sporadicky.

Posledním materiálem je kombinace nerezu a skla. Skleněné dřezy jsou horkou novinkou poslední 2 let. A je třeba říci, že vypadají velmi zajímavě. Nemusíte se jich bát. Dřez je vyroben z nerezi a horní plát je z bezpečnostního tvrzeného skla. Ještě donedávna byla nabízena pouze bílá a černá varianta. V letošním roce přišla značka Alveus s horkou novinkou v podobě barevných skel a co navíc – dokonce si můžete zadat i vlastní potisk skla. Fantazii se tedy meze nekladou.

Tak a to by bylo k materiálům v krátkosti vše….jdeme dál.

2. Šířka skříňky a umístění dřezu

Docela důležitý bod. Jistě máte alespoň představu o velikosti dřezu a možná ještě lépe to vyčtete z plánku budoucí kuchyně. Nejčastěji používané skříňky jsou o rozměru 45, 50  a 60 cm. V nabídce výrobců najdete stovky modelů pro každou velikost skříňky.

3. Tvar či typ dřezu

Máme vybraný materiál, víme pro jakou skříňku je dřez určen, a proto vybereme typ dřezu. Nejčastěji používaným typem je dřez s odkapem. Zvláště pokud nemáte myčku je pro vás odkapová plocha velmi důležitá. Variantou je také dřez s odkapem a vaničkou. Ta může být využita na odkapávání zeleniny, někdo zde při mytí nádobí odkládá příbory.

Jednodřezy kulaté či hranaté jsou také oblíbeným typem dřezů. Povětšinou mají poměrně velkou mycí nádobu, ale chybí jim odkapová plocha. To už musíte řešit nějakým odkapávačem. Ale pro menší kuchyně je to ideální řešení, které nezabere mnoho místa.

Dvojdřezy, dnes již méně používané než před několika lety. Je to dáno především rozšířením myček nádobí do domácností. Tím odpadnulo oplachování nádobí a potřeba dvou mycích nádob. Ve chvíli kdy myčku nemáte je jistě praktickou záležitostí.

Rohové dřezy jsou stále velmi oblíbené mezi českými i slovenskými zákazníky. Z pohledu praktičnosti je to sice nejhorší možné řešení, ale je nutno říci, že jsou velmi hezké. A proč mám výhrady proti praktičnosti? Tak za prvé, pro rohový dřez je nutné vyrobit skříňku v půdorysném rozměru 90 x 90 cm, která zabere v kuchyni hodně místa. Samotná skříňka je po instalaci dřezu v podstatě k jiným účelům nepoužitelná. Špatně se do ní dostává, nejsou pro ni žádné výsuvy či praktické vychytávky pro ukládání kuchyňských potřeb. A za druhé je díky své velikosti dražší než klasická skříňka. Ale pokud vám umístění do rohu vyhovuje nebo nemáte jinou možnost tak tam dřez mějte. Je to vaše kuchyně.

4. Typ montáže dřezu

Většina z vás zná asi klasickou horní montáž dřezu, kdy je dřez umístěn ve výřezu na pracovní desce. Je to nejpoužívanější typ montáže, který nevyžaduje žádné speciální úpravy a i málo zručný člověk zvládne instalaci takového dřezu.

Druhou možností je montáž do roviny s pracovní deskou. Používá se především u moderních nerezových dřezů s nízkým okrajem, který tvoří jen tloušťka plechu. Do pracovní desky je třeba zafrézovat – dle tloušťky plechu – osazení pro dřez. Nutno podotknout, že tuto operaci neprovedete doma na koleni, ale je třeba řemeslného fortelu.

Třetí a hodně zajímavou je spodní montáž dřezu. Ta se používá především při použití žulových desek nebo pracovních desek z umělého kamene. Samozřejmě zde již musíte nechat opracování otvoru pro dřez i samotnou instalaci odborníkům.

5. Hloubka a velikost dřezové nádoby

A jsme u posledního bodu dnešního tématu. Hloubka a velikost vaničky je poměrně důležitá. V případě, že máte dřez na chatu či do sklepa, nemusíte tuto věc tolik řešit. Avšak pro každodenní použití je již potřeba nad tím trochu popřemýšlet. V některých menších typech dřezů se špatně umývají větší hrnce či plechy na pečení. Vezměte si metr a změřte velikost vaničky stávajícího dřezu a zvažte zda vám vyhovuje. Podle tohoto měření pak sami usuďte jaký by měl být váš příští dřez.

Tak a teď v klidu přemýšlejte nad novým dřezem. Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohl a inspiroval vás. A když budete potřebovat radu, obraťte se na nás, pište do diskuze. Rád vám odpovím.

Kompletní nabídku dřezů naleznete na www.dalago.cz

Škopkům zdar!

Na toto téma již bylo napsáno mnoho.  Ale i přes to jsem se rozhodl přidat polínko do kamen. V současnosti je nejen mnoho těch co plánují vlastní kuchyni, ale také spousta designérů rozhodnutá dostat ostrůvkovou digestoř do každé kuchyně.  Což mě osobně připadá poměrně nesmyslné a ze strany designerů také neprofesionální. Nacpat ostrůvkovou digestoř do minikuchyně velikosti 2×2 metry chce opravdu odvahu a co se týče řešení to jistě není nikterak elegantní. Prostě a stručně – totální blbost.

A nejde vůbec o nějaké technické řešení umístění odsavače par, ale především o ergonomičnost prostoru v kuchyni pro optimální využití pracovních ploch. Jestli chcete vidět jednu takovou „nepovedenou“ kuchyni, tak si zajeďte do Brna na veletrh. Mají tam vzorové domy a v jednom z nich naleznete opravdu „geniálně“ umístěný ostrůvek.

Ale ať pořád jen nekritizuji a dostanu se k jádru samotného problému a jeho řešení.

Nejprve dobře zvažte, zda je vaše kuchyně dostatečně velká pro ostrůvek. Nakreslete si ji a popřemýšlejte, zda jej opravdu potřebujete. Řešení je to jistě skvělé, ale opravdu není vhodné pro každého. Nabízí se samozřejmě také řešení formou poolostrůvků. Sám to mám doma tímto způsobem vyřešeno a jsem vcelku spokojen. Jen tu digestoř jsem nevybral úplně ideálně. Podívejte co jsem si pořídil – Faber Glassy Isola. Digestoř je kvalitní, tichá, jenže má svá ale…Při vaření se občas praštím do hlavy. A to ji mám v maximální možné výšce (stropy 260 cm). Z toho důvodu bych dnes raději volil spíše tubusové provedení digestoře. Nabídka je dnes dosti široká a není problém si vybrat. Druhá věc, která mě opravdu přivádí k nepříčetnosti, je skleněná část. Ve spojení s varnou deskou se zrcadlovým povrchem je to naprostá lahůdka pro čištění.

Jednoduše se dá říci, že pro ostrůvkovou digestoř potřebujete dostatečně velkou místnost a vyšší stropy. A jak píšu téměř v každém svém příspěvku o digestořích – nezapomínejte vybírat dle výkonu odsavače. Jedině tak se stane odsavač dominantou vaší kuchyně.

Není ovšem při ostrůvkovém řešení přemýšlet jen nad ostrůvkovými modely. Pokud milujete design a moc nevaříte, tak je možné doporučit i lustrové digestoře. Tyto jsou z větší části určeny pouze pro recirkulační režim, a proto tedy nejsou, dle mého názoru, příliš vhodné pro ty, kteří často rádi vaří.

Dalším elegantním řešením jsou stropní digestoře. Odsavač je zabudovaný v sádrokartonovém podhledu, kde je také umístěno odtahové potrubí. Ovládání za pomocí dálkového ovladače usnadní práci. Některé typy je možné také spouštět do nižší polohy.

No, a asi nejzajímavějším v tomto segmentu je digestoř výsuvná z pracovní desky. Možná ji znáte z pořadu Zdeňka Pohlreicha – jedná se o digestoř  Franke FDW 908. Musím říci, že toto je jeden z mých favoritů na novou digestoř a až budu předělávat svoji kuchyni s moji novou manželkou, kterou samozřejmě ještě nemám, padne volba tímto směrem.

Věřím, že si vyberete tu správnou (stejně jako to chodí v životě) digestoř a bude vám léta ke spokojenosti sloužit.

Často se nás zákazníci ptají jaký typ digestoře (odsavače par) je pro ně vhodný. Proto jsem se rozhodnul jednotlivé typy digestoří sepsat a tím vám trochu ulehčit výběr a snad i trochu inspirovat. Doufám, že vám to pomůže.  A pokud vám nebude cokoliv jasné nebo budete potřebovat nějakou další informaci tak se na nás neváhejte obrátit. Poradíme vám.

Komínové digestoře

Nejčastěji používaným typem digestoří jsou právě komínové digestoře. Tento typ se instaluje na zeď a nabízí se v mnoha různých variantách. Už to nejsou jen ty klasické komínovky, ale v poslední době se stále častěji setkáváme u výrobců s novými tvary komínových digestoří. Mohou to být například moderní a stále oblíbenější šikmé digestoře. Jejich výhodou je ta skutečnost, že je možné je umístit do výšky pouhých 45 cm nad pracovní deskou. Díky šikmému provedení se už nikdy nebouchnete hlavou do odsavače (což mnozí jistě znáte, já z vlastní zkušenosti ano). Tyto digestoře jsou vybaveny tzv. štěrbinovým sáním, které pracuje na principu Venturiho efektu. To znamená, že při zůžení nasávacího prostoru se proudění vzduchu zrychluje a tím dochází k jeho rychlejšímu odsání. Níže se můžete podívat na několik typů šikmých digestoří.

[row]
[column md=“6″]

[/column]
[column md=“6″]

[/column]
[/row]

Ale nejsou to samozřejmě pouze tyto moderní typy, ale také klasické. Přeci jen každý jsme jiný a máme odlišný vkus. Tudíž jsou stále k dispozici i klasické digestoře pyramidového tvaru či s rovnou spodní částí a to jak nerezové tak i v kombinaci se sklem.

Rohové digestoře

Jak už sám název napovídá jedná se o digestoře určené do rohu. V podstatě by se daly zařadit mezi komínové digestoře, jelikož se také montují na zeď. O tomto typu asi nemá smysl se více rozepisovat. V nabídce výrobců není mnoho typů a spíše je mají v nabídce pouze výrobci jež se specializují právě na sortiment digestoří jako je například Faber, Franke či Elica.

Ostrůvkové digestoře

V poslední době zažívají ostrůvkové digestoře velký boom. Kdo by nechtěl mít doma krásnou digestoř zavěšenou ze stropu. Já sám ji doma mám a musím říci, že jsem spokojen. Samozřejmě je potřeba asi větší prostor. Velmi často se používají v kuchyních, které jsou propojeny s obývacím pokojem. Díky vysokému výkonu se nemusíte bát, že by jste měli v obývací části pachy z vaření. Opět je zde dnes obrovský výběr různých typů. Buď jsou to klasiky podobné komínovým digestořím nebo opět modernější typy. Tvary jsou různé a to jak válcové tak i hranaté. A ještě dám jednu dobrou radu – u ostrůvkových digestoří je nutné nejprve zavěsit konstrukci digestoře a teprve poté řešit sádrokartonový strop. Pokud to uděláte naopak, přidáte si spousty práce navíc.

[row]
[column md=“6″]

[/column]
[column md=“6″]

[/column]
[/row]

Lustrové digestoře

U lustrových digestoří se dá říci, že jsou podkategorií ostrůvkových digestoří. Umisťují se také nad ostrůvky do prostory. Svůj název získali jednoduše. Opravdu vypadají jako lustr a ve většině případů také tento účel díky přídavnému osvětlení skvěle splňují. Vzhledem k jejich designu se ve většině případů používají v recirkulačním režimu. V případě, že by jste chtěli tuto digestoř použít na venkovní odtah, je třeba zakoupit speciální recirkulační sadu. Ale upřímně…naprosto tím zabijete design digestoře, tak to prosím nedělejte…..:-).

[row]
[column md=“6″]

[/column]
[column md=“6″]

[/column]
[/row]Výsuvné digestoře

O této digestoři téměř ani nevíte. Motorová část je „schovaná“ ve skříňce a z celé digestoře jde vidět pouze čelní výsuvná lišta. Používají se především v menších kuchyních kde opravdu nezabírají mnoho místa. Také montáž je velmi jednoduchá, ale je třeba mít skříňku upravenu na tento odsavač par. Vyrábějí se v šířkách 50,60 a 90 cm. Bezpochyby nejpoužívanější je právě 60 cm verze, která je velmi oblíbená zejména v panelákových kuchyních v nichž je třeba šetřit místem. Samozřejmě je možné ji používat také jako recirkulační digestoř na uhlíkové filtry. Zde je potřeba upozornit na to, že u výsuvných digestoří musíme i při recirkulačním provozu vyvést potrubí nad skříňku, jelikož vyustění digestoře je ve skříňce. Všechny výsuvné digestoře mají horní vyustění, ale i zde existuje jedna jediná vyjímka a tou je odsavač par Cata TF 5060 Nerez.

Pokud si právě kladete otázku „Jak vybrat digestoř?“ tak se vám pokusím poradit a správně vás navést. Spousta lidí si myslí, že stačí pouze vybírat podle designu. Ano, je to jistě jeden ze základních parametrů, který budete brát při výběru v potaz. Nicméně vzhledem k dnešní široké nabídce, určitě nebudete mít problém vhodný odsavač par nalézt. Jsou mnohem důležitější aspekty, které musíme zohlednit. V dnešním článku si položíme právě ty základní otázky a věřím, že jeho přečtení vám dopomůže k správnému výběru.

Tak pojďme tedy na to a začneme tou nejzákladnější otázkou, než budeme řešit důležité parametry

1. Jaký typ digestoře si mám pořídit?

V prvé řadě bychom měli mít představu o budoucím uspořádání vaší nové kuchyně. V naprosto ideálním případě máme v ruce nákres či návrh z kuchyňského studia. A nyní už můžeme řešit typ digestoře. Nechci zde podrobně rozebírat jednotlivé typy digestoří abych se zbytečně neopakoval. Rozdělení digestoří dle typů jsem popsal v článku Jaké známe typy digestoří. Tak jen v rychlosti shrnu jaké známe typy

• Komínové digestoře
• Ostrůvkové digestoře
• Výsuvné digestoře
• Lustrové digestoře
• Stropní digestoře
• Rustikální digestoře
• Rohové digestoře
• Vestavné digestoře
• Podvěsné digestoře

V tuto chvíli víme jaký typ potřebujeme a můžeme přejít na další bod.

2. Jaký má mít digestoř výkon?

Tato otázka je v podstatě při výběru digestoře ta nejdůležitější. Existuje jednoduchý vzorec pomocí které si vypočítáme výkon odsavače par.

A vzorec je následující

Objem místnosti: šířka x délka x výška = a

Vzduch by se měl v místnosti vyměnit 7 – 10 x za hodinu

Ideální výkon odsavače par: a x 7 (10)

Dáme si k tomu názorný příklad. Máme místnost 3 x 3,5 metru o výšce 2,6 metru

3 x 3,5 x 2,6 = 27,3 m3 – objem místnosti

27,3 x 7 =191,1 m3/hodinu

Z toho nám vyplynulo, že hledáme digestoř, která bude mít výkon minimálně 191 m3/hodinu.

Tento parametr bych rozhodně nepodceňoval. Jak jsem uvedl výše, tak se jedná snad o nejdůležitější bod při výběru digestoře. Jistě by jste, nechtěli aby vám odsavač par špatně odsával pachy z místnosti.

Spočítánou máte tedy ideální hodnotu výkonu, ale je potřeba dodržet také určitá pravidla při instalaci odtahového potrubí. Jestliže neklademe odváděnému vzduchu do cesty žádné překážky v podobě kolen či záhybů na odtahovém potrubí, tak tuto hodnotu můžeme brát v potaz. Ale jak je tomu v případě, kdy jsme nuceni do potrubního systému přidat i kolena, abychom vzduch dostali mimo místnost?

Orientační ztráty výkonu

Při použití jednoho pravoúhlého kolena dochází ke ztrátě výkonu o 7 – 10 % v závislosti na použitém potrubí. Ideální je použít potrubí plastové. Oproti tomu u flexo potrubí (tvarovatelné) jsou ztráty mnohem vyšší a to 12 – 15%. Z toho nám jasně vyplývá, že bychom se měli vyvarovat flexo potrubí a používat jej pouze v nejnutnějších případech.

Při použití dvou pravoúhlých kolen se ztráta výkonu navyšuje na 13 – 18 % u plastového potrubí, u flexo potrubí je ztráta 22 -30 %.

Vždy tedy zvažte jakou cestou můžete vzduch z místnosti odvádět. Ideální je odtah napřímo přes zeď a hlavně co nejkratší cestou. V případě, že si nebudete vědět rady, neváhejte se na nás obrátit. Spočítáme vám výkon odsavače i ztráty výkonu a doporučíme vhodné typy.

Na závěr tohoto bodu ještě upozorním na jednu skutečnost. Bohužel existují dva způsoby měření hluku odsavače a díky tomu se můžeme dostat ke dvěma údajům, které jsou diametrálně odlišné. Jak na svých stránkách uvádí například společnost Faber:

Hlučnost digestoře je uváděna dle velmi přísné metodiky v hodnotách akustického výkonu, její hodnoty proto mohou být vyšší než hodnoty měřené jiným způsobem. Výkon digestoře je uváděn při volném výstupu vzduchu, proti výkonu samotné ventilační jednotky je údaj ponížen o ztráty uvnitř výrobku a na tukových filtrech.

Možná jste si při svém surfování po internetu setkali s digestořemi, u kterých jsou uváděny extrémní hodnoty výkonu a zároveň nízké hodnoty hlučnosti a přesto jsou za výrazně nižší ceny než značkové výrobky. Je to dáno právě tím, že mnoho výrobců neuvádí pravdivé údaje o svých výrobcích. U značek jako Faber, Elica, Franke si můžete být jisti tím, že všechny údaje jsou pravdivé a nejsou nijak upravovány.

3.Jaký způsob odtahu zvolit? 

Jedno z častých témat dotazů našich zákazníků je zda zvolit odtah mimo místnost či recirkulační režim. Na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď. Pokud je to možné, vždy raději použijte odtah z místnosti. Tento způsob je komfortnější a také ekonomičtější. Samozřejmě přináší také svá úskalí, ale rozhodně se to vyplatí.

Hlavní výhoda odtahu mimo místnost spočívá v tom, že se okamžitě zbavujete všech pachů a výparů vzniklých při vaření. Náklady jsou pouze na pořízení digestoře, případně také na odtahové potrubí. Ale další náklady jsou již nulové. Samozřejmě můžete argumentovat tím, že při recirkulačním režimu stačí jen nainstalovat odsavač par, vložit uhlíkové filtry a tím veškerá práce končí. Ano, v tom je jistě kus pravdy. Nicméně nevýhod je zde více.

Nevýhody recirkulačního režimu

• Nutnost pravidelné výměny uhlíkových filtrů cca každé 3 – 6 měsíců, u některých typů je možné použít speciální filtry s delší životnosti, ale také samozřejmě s vyšší cenou
• Teplý vzduch se vrací zpět do místnosti – uhlíkové filtry pouze pročistí vzduch od vzniklých pachů, ale neodvedou teplý vzduch
• Vyšší hlučnost – uhlíkové filtry zvyšují hlučnost odsavače par
• Uhlíkový filtr není schopen zbavit vzduch vodních par a některých splodin vzniklým při spalování plynu
• Snížený výkon – použití uhlíkových filtrů snižuje výkon odsavače par zhruba o 20 %

Tak snad jsem vysvětlil proč je lepší venkovní odtah než recirkulační provoz digestoře. A pádíme na další bod mého článku.

4. Hlučnost a spotřeba energie

Dostali jsme se k bodu, který přímo souvisí s cenou digestoře. U levnějších digestoří je nutné počítat s vyšší hlučností a také s vyšší energetickou náročností. I zde platí staré známé pořekadlo „Za málo peněz, málo muziky“. Avšak nevěšte hlavu a bedlivě sledujte parametry jednotlivých digestoří a jistě se vám podaří najít nějaký kompromis. Jako důležitější parametr bych viděl hlučnost. Přeci jen, když stojíte u sporáku a máte zapnutou digestoř, tak ji chcete mít co nejtišší. Spotřeba energie se samozřejmě může také zdát jako důležitý prvek, nicméně můj názor je ten, že právě u digestoří to není až tak důležité. Pokud by byla digestoř zapnuta několik hodin denně i s rozsvíceným osvětlením tak by jste to možná na svém vyúčtování za elektřinu poznali. Avšak i nejvýkonnější digestoře mají maximální příkon kolem 250 W při nejvyšším výkonovém stupni. A to není až tak ohromující číslo. Pokud nemáte zapnuto osvětlení tak je tato hodnota opět nižší…

Proto se opravdu spíše zaměřte na hodnoty hluku. Raději budu mít doma tišší digestoř, i když bude „žrát“ o 50 W více za hodinu.

U dražších digestoří renomovaných značek si ovšem můžete být jisti, že hodnoty hluku jsou na nejnižší možné úrovni. To samé platí i pro spotřebu energie. Výrobci do moderních odsavačů instalují úsporné motory, které dokážou být také velmi tiché. O některých typech motorů a digestoří z této kategorie se budeme věnovat v dalších článcích našeho blogu.

Například společnost Faber dodává dává do svých luxusních typů motory BRUSH LESS, které patří mezi nejtišší motory na světě s úsporou 35% energie oproti klasickým motorům. Patří mezi tzv. „Zelené odsavače“ jejichž používání se projeví snížením emisí CO2 o 288 Kg ! Pokud chcete být ekologičtí (což každému schvaluji), pořiďte si odsavač par Faber s motorem BRUSS LESS.

Tím jsme se dostali na samý závěr mého článku. Co říci dál…pevně věřím a doufám, že jsem vše napsal srozumitelně a věcně. Snad vám mé rady budou nápomocny k výběru vaší nové digestoře. Samozřejmě jsem připraven vám kdykoliv poradit s výběrem, či upřesnit informace o daném tématu. Přeji šťastnou ruku při výběru…hezký den.

Častým dotazem zákazníků je, zda mít digestoř bez odtahu (na recirkulaci), či s odtahem mimo místnost. Která varianta je lepší? Zde existuje jednoznačná odpověď. Vždy je lepší použít odtah digestoře mimo místnost. Pokud je to tedy jen trochu možné, volte vždy tuto variantu. A nyní si uvedeme, proč tomu tak je.

Téměř všechny odsavače par mohou pracovat v obou režimech. Existují samozřejmě i vyjímky, ale není jich mnoho. Především je tomu tak u moderních lustrových digestoří, které plní především designovou funkci. Pojďme si tedy vysvětlit výhody a nevýhody jednotlivých režimů odtahu.

Recirkulační provoz digestoře

Při recirkulačním provozu digestoře je okruh bez odtahu mimo místnost. Řeší se v případech, kdy není možnost digestoř napojit do komína, odtahové šachty, či není možné vyvést odtah např. přes zeď. V takové situaci musíme (chtě nechtě) vybavit digestoř uhlíkovým filtrem. Výhodou je samozřejmě rychlejší a jednodušší montáž. Odsavač par pouze nainstalujeme dle návodu, vložíme filtry a můžeme vesele vařit. Odpadá nám práce s napojením potrubních systémů. Může se to jevit jako jednoduché a rychlé řešení. Nicméně nevýhody zde jsou.

Hlavní nevýhodou je ta skutečnost, že vzduch se zbaví pouze zplodin, ale páry přefiltrovat nedokáže. Vzduch se sice díky uhlíkovým filtrům vyčistí, ale zpět do místnosti se vrací teplý vzduch a zůstává nám také vlhkost. Což se mě osobně jeví jako velká nevýhoda. Znamená to častější větrání. Nebudu zde vysvětlovat co vám může vlhkost v domě, či bytě způsobovat. Další velkou nevýhodou je neekonomičnost provozu. V závislosti na intenzitě vaření je nutné každé 3-6 měsíců uhlíkové filtry měnit, aby plnili svou funkci tak jak mají. Naštěstí již dnes existují i účinnější filtry s dlouhou životností až 2 roky, ale také jejich cena je několikanásobná oproti těm standardním.  A pokud si vynásobíme cenu roční spotřeby filtrů počtem let, kdy digestoř budeme používat, tak se dostávám k poměrně vysokým částkám. Jednoznačně se dostáváme do řádů tisíců korun. A třetí nevýhodou je zvýšená hlučnost a snížený výkon odsavače.

Odtah digestoře mimo místnost

Nejčastěji používané řešení při instalaci digestoře a zároveň také to nejúčinnější. Samotná instalace digestoře je stejná jako u recirkulačního provozu, jen s tím rozdílem, že ji musíme napojit na odtah pomocí potrubních systémů. Další komponent, který je vhodné použít je zpětná klapka. Ta zabraňuje zejména v zimním období pronikání studeného vzduchu do místnosti. Proto na ni prosím nezapomínejte.

Jednoznačná výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že z místnosti odvedeme nejen zplodiny vzniklé při vaření, ale také vodní páry. Výhodnou číslo 2 je dlouhodobý provoz bez dalších nákladů. Nemusíme vynakládat finanční prostředky na nákup uhlíkových filtrů. A výhoda číslo 3 je nesnížený výkon digestoře a nižší hlučnost (pokud tedy dodržíme správnou montáž potrubních systémů)

Sečteno a podtrženo. Máme zde jasného vítěze a tím je odtah mimo místnost. Gratulujeme všem, kteří jej mají či mohou mít. Ostatní nevěšte hlavu…když to nejde, tak to nejde.